Z Benátek do Česka vlakem

Cesta zpět vedla opět po kolejích. Tentokrát komplikovaněji.

Dva celé dny byly na Benátky ideální a nastal čas vydat se zpět. Na rozdíl od cesty do Itálie jsme se rozhodli pro jinou trasu, která záměrně nebyla jednodenní. Cílem bylo zastavit se v Bolzanu, kde děti chtěly vidět Ötziho.

Jízdenku z Bolzana domů jsem měl koupenu rovněž od konce listopadu, tentokrát přes web Deutsche Bahn (DB). Na něm vznikl i plán na cestu do Itálie, když jsem viděl levnou nabídku na jízdenky až do Boloni. Cesta zpět byla dražší než do Itálie, hlavně kvůli nákupu místenek. Během neděle jsem nechtěl riskovat cestu na „stojáka“. Celkem vyšla jízdenka Bolzano – Žitava na 4 257 Kč za čtyři osoby. Kdybych chtěl počítat celkové náklady, musím ještě započítat jízdenku ze Žitavy do Liberce, která je ale v celém rozpočtu v podstatě symbolická. Cesta měla jednu výhodu: byla kompletně na jedné jízdence.

Italská óda na rychlovlaky

Z Benátek volím ranní přesun italskými státními drahami. Trošku jsem promarnil nákup více dopředu, jízdenka pro čtyři tak vychází na 70 eur za celou cestu Benátky – Bolzano. Ale má to i své výhody: cestu z Benátek do Verony i z Verony do Bolzana absolvujeme ve vysokorychlostních jednotkách Frecciarossa.

Z Benátek vyšla při cestě čtyř osob paradoxně nejlevněji jízda byznys třídou. Ranní spoj z Udine do Milána obsluhuje jednotka ETR 700, která má zajímavou historii. Původně ji vyrobila AnsaldoBreda pro nizozemské dráhy, ty ale nákup zrušily kvůli problémům s kvalitou a jednotky nakonec skončily u italských drah. Vlak po trase zrychlí až na 250 km/h, zastavuje ještě v Padově a Vicenze, ve Veroně je po hodině jízdy. Součástí nabídky v byznys třídě je malý balíček s občerstvením. Velmi příjemné svezení za takovou cenu.

Z Verony pokračujeme jednotkou ETR 1000, která se stala vlajkovou lodí italských rychlovlaků. Je sobota dopoledne a vlak je prakticky prázdný. V Bolzanu jsme přesně podle jízdního řádu.

Zdroj: Doprava